Navazování kontaktů pro právní profesionály

Mezi nejfrekventovanější situace, s nimiž se v běžném životě setkáváme, se řadí vzájemné poznávání (navazování kontaktů, seznamování). Hovoří se o tom, že k utvoření prvotního úsudku (dojmu) máme k dispozici pouze patnáct až dvacet vteřin času. Během tohoto velmi krátkého časového úseku buď zanecháme výborný, anebo naopak nedůvěryhodný či dokonce zcela nevhodný dojem. Jakým způsobem však docílit dobrého dojmu, jenž hraje při získávání klienta tak podstatnou úlohu? Během zmiňovaných patnácti sekund se nám často podaří se pouze představit, což bezesporu znamená, že tuto důležitou disciplínu musíme mistrovsky ovládat. Pro celkový úspěch je nanejvýš významné, jaký máme upravený zevnějšek. Větší spolehnutí a skutečnou profesionalitu v nás bude jistě vzbuzovat jedinec oděný v obleku nebo kostýmku než osoba v neformální mikině a roztrhaných džínech (volnočasovém oblečení). Jednoduše řečeno, stále přetrvává rčení, že oděv dělá člověka. Na obchodní schůzku si proto nemůžeme dovolit dorazit v méně formálním oblečení, než jaké zvolil klient. Pozornost cíleně věnujeme nejen vlastnímu oděvu, ale rovněž svým vlasům, vousům (u pánů), pěstěným nehtům, které mají být úhledně ostříhané a řádně ošetřené, a samozřejmě osobní hygieně. Přispět nám může také vhodně vybraný a vkusný parfém. Zde je však nutné si dát pozor! Vybíráme parfém jemný, nenápadný (nikoli vtíravý), aby protějšek v žádném případě neobtěžoval.

Nejenom při obchodních setkáních s klienty, ale rovněž během soudních jednání (u těch je to ještě více důležité) dbáme důsledně na náš oděv. Právnická profese je tradičně považována za jedno z konzervativnějších povolání a tomu také bezpodmínečně musíme přizpůsobit veškerý svůj oděv (šatník).

Základem pánského šatníku je především tmavý oblek (matně černé barvy nebo v odstínu matné půlnoční modři), dále bílá a světle modrá košile s dlouhými rukávy, černé šněrovací společenské boty, kožený opasek s decentní sponou (opasek volíme ve stejném barevném odstínu jako obuv) a rovněž několik kravat. Kravaty se poměrně rychle omrzí, proto by se měl šatník čas od času doplnit novými kousky. Pro soudní jednání jsou vhodnější kravaty s konzervativnějšími barevnými tóny a vzory. Hovoříme-li o barvách obleků, zapamatujme si toto jednoduché pravidlo: tmavší oblek = formálnější oblek. Na významnější jednání, klíčové schůzky a formálnější společenské události tudíž volíme tmavší barevné odstíny. Šedé obleky je vhodné nosit pouze přes den, konkrétně do osmnácti hodin. Poté je vyměňujeme za tmavé obleky, které, na rozdíl od světlých, můžeme oblékat čtyřiadvacet hodin denně. Obleky s výraznými vzory a barvami si raději ponecháme pro volnočasové aktivity a neformální příležitosti.

Ženy sice v oblékání nemají tak přísná pravidla jako muži, ovšem žádné dámě by v šatníku neměl chybět kostýmek, který je nesmírně univerzální. Lze jej rozmanitě kombinovat s dalšími módními doplňky a vytvořit z něj díky tomu jak formální, tak i neformální oděv (outfit). Stejně univerzální jsou takzvané LBD (Little Black Dress) - malé večerní šaty. Jedná se o šaty převážně pouzdrového střihu, s ramínky nebo bez a o různé délce (jak nad kolena, tak i pod ně). Dámy by měly mít v zaměstnání zakrytá ramena, a pokud mají sukni nebo kratší šaty, pak by měly mít oblečené i punčochy nebo punčochové kalhoty. Mnoho módních stylistek prohlašuje, že v odstínech tělových barev jsou dávno ty tam, nicméně to není pravda. Podíváte-li se například na princeznu z Walesu Kate Middleton, mnohými považovanou za módní ikonu, punčochové kalhoty jí na formálních událostech nikdy nechybí. Naopak, společenský prohřešek (faux pas) je jít do společnosti bez nich. Pro konzervativnější příležitosti nesmí chybět ani lodičky s uzavřenou špičkou, které jsou formálnější než ty s otevřenou špičkou. Délku podpatku si volí každá žena sama, podle své preference. Do zaměstnání jsou vhodnější tlumené barvy, decentní vzory, nevyzývavý výstřih a přiměřená délka sukně (aby působila profesionálně).

Při vzájemném představování se nejprve uvádí společensky méně významná osoba té významnější, nicméně ruku k potřesení podává jako první právě ten významnější. Žena je ve společenském styku považována za významnější než muž, starší je významnější než mladší a klient je významnější než osoba, která mu poskytuje konkrétní službu. Proč je tomu takto? Jde o gesto, jímž prokazujeme respekt a úctu danému jedinci. Pro nás to tedy znamená, že se klientovi představíme a trpělivě vyčkáme, až nám nabídne ruku a rovněž se sám představí. Mimořádně si však musí dávat pozor ženy, které mají za klienty muže. Někteří pánové totiž mohou ctít ženský element do takové míry, že se nebudou řídit pravidlem klient-poskytovatel služby. V takovém konkrétním případě nabídne ruku jako první žena, a to i přesto, že klienta považuje za společensky významnějšího. Ruku nepodáváme jako leklou rybu (bez energie), ale ani jako gladiátor (příliš silně). Stisk dlaně by měl trvat přibližně jednu až dvě sekundy a vyvarujeme se familiárnímu poplácávání druhou rukou. To si sice můžeme dovolit v rodinném okruhu, ovšem nikoli u klienta. Protějšku se vždy díváme přímo do očí a nesmíme opomenout se příjemně usmát. Druhou ruku nemáme schovanou v kapse a pánové si navíc zapnou knoflíček u saka. Ženy mohou během potřesení rukou sedět, pokud je to komfortnější. Vstát by měly, podávají-li si ruku například s výrazně starším mužem nebo s jinou ženou (z respektu).

Nezapomeňme, že na schůzku přicházíme minimálně o deset minut dříve, abychom měli dostatek času se důkladně připravit. V kavárně nebo v restauraci přenecháváme komfortnější místa u stolu klientům. To jsou pozice orientované zády ke zdi a s výhledem do místnosti. Díky tomu máme pocit většího bezpečí a neobtěžuje nás kolem procházející obsluha. Pokud takové místo není v danou chvíli k dispozici, pak klienty usazujeme na pozici, ze které je výhled na vstupní dveře, případně na místo s výhledem z okna. Jiná situace nastává u žen, které se na schůzce potkávají s klientem. V takovém případě na čestnější pozici neusedá klient, nýbrž žena. Lidé v okolí (náhodní pozorovatelé) totiž neznají pracovní vztah mezi dotyčnými osobami a mohli by muže považovat za nezdvořilého či neurvalého (neslušného).

V případě, že se s klienty setkáváme přímo v kanceláři, měli bychom mít na paměti, že naše pracoviště slouží jako vizitka. V kancelářských prostorách bychom proto měli udržovat pořádek a čistotu, aby se klient ničeho neštítil a cítil se tam co nejpříjemněji. Jestliže setkání netrvá pouhých několik minut, měli bychom klientovi nabídnout adekvátní občerstvení (minerální vodu, kávu nebo alespoň čistou pitnou vodu). Během schůzky by nás nikdo neměl rušit - to se vztahuje i na náš mobilní telefon a chytré hodinky. Proto si raději vypneme veškerá upozornění a řešíme je až po skončení jednání. Pokud však očekáváme skutečně důležitý telefonát, není na škodu, když to klientovi na začátku schůzky vysvětlíme a zdvořile jej poprosíme o pochopení (shovívavost).

Závěrem bych velice rád zdůraznil, že nejklíčovějšími z pravidel společenské etikety jsou empatie, takt a především zdvořilost. Můžeme sice dokonale ovládat veškerá pravidla pro stolování, oblékání a mnoho dalšího, avšak pokud se nedokážeme k druhým chovat ohleduplně a s náležitou úctou, jsou nám tyto dovednosti prakticky k ničemu. Neexistuje totiž větší prohřešek proti společenské etiketě, než upozornit na pochybení někoho jiného.

Pravidelné informace týkající se etikety naleznete například zde.

zakladatel projektu Etiquette for every day

Hned na samotný začátek považuji za naprosto nezbytné si v tomto konkrétním případě připomenout, v čem přesně spočívá podstata provedení domovní prohlídky u advokáta a jaký následný úkol náleží soudu během řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory (dále jen „ČAK') k seznámení se s obsahem písemností (listin), které obsahují fakta, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta dle ustanovení § 85b odst. 3 zákona 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád').

Primárním smyslem domovní prohlídky u advokáta je tedy objevování písemností, na něž se nevztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, a které jsou zároveň podstatné pro příslušné trestní řízení. Tyto dokumenty se však nacházejí (jsou umístěny) mezi dalšími písemnostmi, na které se již povinnost mlčenlivosti advokáta naopak vztahuje. A právě klíčovým úkolem soudu je odlišit (rozlišit), zdali se u zajištěných písemností jedná o listiny požívající právní ochrany, či nikoliv. Soud je striktně povinen se podrobně seznámit se všemi dokumenty, které byly zajištěny v prostorách advokátní kanceláře a které mají být předány orgánům veřejné žaloby jako relevantní důkazy v trestním řízení. Soud musí s mimořádnou pečlivostí u každé jednotlivé písemnosti posoudit, zdali je dotčený advokát ohledně jejího obsahu zavázán k zachování mlčenlivosti, a následně vyhodnotit přiměřenost jejich zabavení. [1]

Před Krajským soudem v Praze (dále též jako „krajský soud') bylo vedeno procesní řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem písemností, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta dle ustanovení § 85b odst. 3 trestního řádu. Během průběhu řízení namítal dotčený advokát, v jehož advokátní kanceláři se inkriminovaná prohlídka konala, že soudkyně v předmětném soudním řízení pochybila při jeho vedení a rovněž ve způsobu, jakým nakládala se zajištěnými listinami, a tímto jednáním porušila jeho právo na soudní ochranu a právo na řádný výkon advokacie. Konkrétně se tak stalo, když po skončení veřejného zasedání dotčené listiny nezapečetila a veřejné zasedání výslovně odročila přímo za účelem seznámení se s obsahem listin mimo vlastní konání veřejného zasedání. Přitom z ustanovení § 85b odst. 7 a 8 trestního řádu jasně a nezpochybnitelně vyplývá, že řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin probíhá pouze a výhradně ve veřejném zasedání a soudce je navíc zavázán učinit taková opatření, aby se žádná jiná osoba nemohla s obsahem listin během veřejného zasedání seznámit. Jestliže pak dojde k odročení veřejného zasedání, musí soudce dotčené listiny adekvátně zabezpečit (například jejich uložením do trezoru, do speciální kovové skříně apod.), a to tak, aby se s jejich obsahem nikdo nemohl seznámit, popřípadě je zničit či poškodit.

Je nutné podotknout, že veřejné zasedání dle ustanovení § 85b odst. 7 trestního řádu představuje celkem nestandardní formu veřejného zasedání, jelikož seznámení s písemnostmi probíhá takovým způsobem, že nikdo jiný kromě soudce se nemůže s jejich obsahem seznámit. Tudíž není možné listiny ve veřejném zasedání předčítat či je jinak prezentovat. To znamená, že ani navrhovatel (orgán, který domovní prohlídku nařídil - v tomto případě státní zástupce), zástupce ČAK a další osoby dle ustanovení § 233 odst. 1 trestního řádu, jejichž účast je při veřejném zasedání nezbytná, se s obsahem listin v průběhu tohoto řízení nemají šanci seznámit. Přítomnost advokáta, u něhož prohlídka proběhla, není v trestním řádu nijak konkrétně upravená, avšak jeho přítomnost lze logicky dovodit (implicitně předpokládat), neboť se ho rozhodnutí v daném řízení přímo dotýká. [2] A právě tento dotčený advokát musí pro potřeby soudu specifikovat (označit) písemnosti, které obsahují informace chráněné povinností mlčenlivosti. [3] Ve všech ostatních ohledech se pak aplikuje obecná právní úprava veřejného zasedání uvedená v ustanoveních § 232 a následujících trestního řádu.

V řízení před krajským soudem soudkyně, která vedla celé jednání, po jeho skončení posuzované listiny nezapečetila. Naopak, veřejné zasedání odročila za účelem seznámení se s jejich obsahem mimo vlastní konání veřejného zasedání. Proti tomuto postupu se důrazně ohradil dotčený advokát, argumentující, že takový krok není přípustný a zcela v něm absentuje kontrola ze strany účastníků daného řízení, včetně státního zástupce. Na tento postup, který je v rozporu s trestním řádem, si dotčený advokát stěžoval u místopředsedy dotčeného krajského soudu. Podle něj však postup soudkyně plně odpovídal dané situaci, neboť prostor, který poskytuje veřejné zasedání, prakticky vylučuje, aby k seznámení se s příslušnými listinami vůbec došlo. Dle názoru dotčeného advokáta by měly být zajištěné listiny uloženy ve speciální místnosti podléhající přísnému režimu utajení, do níž je přístup zabezpečen a pečlivě evidován. U způsobu uchování zajištěných listin, jaký zvolila soudkyně, však nelze vyloučit, že s listinami mohli manipulovat i jiní lidé, kteří měli do místnosti přístup. [4]

Jelikož se dotčenému advokátovi nepodařilo zamezit přetrvávající protizákonný postup krajského soudu, nezbylo mu nic jiného než se se svou oprávněnou stížností obrátit na Ústavní soud, kde až teprve se svými argumenty uspěl a dosáhl spravedlnosti.

Řízení před Ústavním soudem

Dotčený advokát (dále též jako „stěžovatel') před Ústavním soudem zpochybňoval zásah orgánu veřejné moci, tedy krajského soudu, spočívající v pochybení soudu při vedení řízení a ve způsobu, jakým soud nakládá se zajištěnými listinami. Požádal jej o vydání předběžného opatření, kterým by se zakázalo krajskému soudu v daném zásahu pokračovat. Následně stěžovatel dodatečně požádal Ústavní soud o přednostní projednání celé věci, dále pak o to, aby Ústavní soud krajskému soudu zakázal pokračovat v daném řízení a nařídil mu obnovit předešlý stav tím, že veškeré zajištěné listiny vydá zpět České advokátní komoře (ČAK).

Ústavní soud po důkladném prostudování celého spisu, který si od krajského soudu vyžádal, a s ohledem na vyjádření krajského soudu, Vrchního státního zastupitelství, Ministerstva spravedlnosti a ČAK, dospěl k jednoznačnému závěru, že ústavní stížnost je co do námitek, jimiž se napadá způsob nakládání s listinami v průběhu veřejného zasedání a s přihlédnutím k nepochybné a zásadní důležitosti ochrany mlčenlivosti advokáta, zcela důvodná.

Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že je pevně přesvědčen, že při zabezpečení zajištěných listin bylo postupováno v plném souladu se zákonem. Argumentoval, že zákon výslovně nestanoví (neurčuje), aby byly listiny znovu zapečetěny. Proto když byly uzamčeny v místnosti, do které kromě rozhodující soudkyně neměl nikdo jiný přístup, bylo dle jejich názoru zákonu učiněno plně zadost. Vrchní státní zastupitelství se plně ztotožnilo s názorem krajského soudu a způsob, jakým krajský soud nakládal se zajištěnými listinami, považuje za bezchybný a správný. Ministerstvo spravedlnosti se k celé věci vyjádřilo tak, že soudce by měl po odročení veřejného zasedání zajištěné listiny bezpečně zabezpečit tak, aby se s nimi nemohl nikdo seznámit nebo je poškodit či dokonce zničit. Za vyhovující a dostatečný způsob zabezpečení považuje uložení listin do kontejneru, krabice, schránky, trezoru, speciální kovové skříně apod., které budou posléze zapečetěny. Česká advokátní komora (ČAK) pak uvedla, že je naprosto nezbytné, aby soud zajištěné listiny umístil do uzavíratelných pytlů nebo obálek, tyto následně zapečetil či přelepil za součinnosti dotčeného advokáta takovým způsobem, aby bylo na první pohled zcela patrné, že při odročení veřejného zasedání s listinami nikdo nemanipuloval a nikdo se s jejich obsahem neseznamoval. [5]

Ústavním soudem bylo jednoznačně zjištěno, že krajský soud opakovaně veřejné zasedání odročil, aniž by však listiny opětovně zapečetil. Listiny tedy ponechal mezi jednotlivými zasedáními snadno přístupné. Účastníci řízení ani soud tak neměli žádnou možnost prověřit naplnění zákonného požadavku na ochranu nakládání s listinami po celou dobu, než bude definitivně rozhodnuto o tom, zdali jim má být poskytnuta ochrana vztahující se na písemnosti, které obsahují skutečnosti podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta, či nikoliv. Krajský soud dokonce výslovně odročil veřejné zasedání s jednoznačným účelem seznámení se s obsahem předložených listin mimo vlastní veřejné zasedání, ačkoliv zvolený postup je v přímém a očividném rozporu s ustanovením § 85b odst. 8 trestního řádu. Není-li celá věc rozhodnuta v rámci jednoho veřejného zasedání, je soud striktně povinen při odročení veřejného zasedání listiny opětovně zabezpečit (zapečetit), k čemuž ale v posuzovaném případě evidentně nedošlo. [6]

Tento postup krajského soudu je tedy dle názoru Ústavního soudu výsledkem ústavně nekonformního (rozporného) výkladu a aplikace ustanovení § 85b trestního řádu. V důsledku čehož došlo k významnému zásahu do základních práv stěžovatele na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod a na spravedlivý proces dle článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. [7]

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud rozhodl, že krajský soud svým zásahem, spočívajícím v nezabezpečení listin zajištěných při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává svou advokátní činnost, a také v seznamování se s nimi mimo veřejné zasedání, porušil ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu a na veřejné projednání jeho záležitosti v jeho přítomnosti tak, aby se mohl k věci vyjádřit. Tato práva jsou zaručena v článku 36 odst. 1 a v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajskému soudu dále zakázal, aby nadále pokračoval v porušování práv stěžovatele, a přikázal mu, aby obnovil stav, který existoval před porušením. To znamená, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK nebude přihlížet, a listiny, ohledně kterých byl návrh podán, vrátí neprodleně České advokátní komoře za účelem jejich navrácení stěžovateli.

Právní věta

Pro komplexní naplnění požadavků ústavnosti plynoucích z článků 2 odst. 2, 26 odst. 1, 36 odst. 1, 37 odst. 2 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je naprosto nezbytné, aby soudce, který rozhoduje dle ustanovení § 85b odst. 3 trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin zajištěných během domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, se s těmito listinami seznamoval výlučně (jedině) v průběhu veřejného zasedání, které bylo nařízeno za tímto konkrétním účelem. V situaci, kdy vyvstane nutnost odročit veřejné zasedání, je pak bezpodmínečně nutné zajištěné listiny po celou dobu odročení veřejného zasedání zabezpečit takovým způsobem, který znemožní komukoli (ani soudci nebo znalci) se s nimi seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit, a současně musí zvolený způsob zabezpečení umožnit, aby v odročeném veřejném zasedání bylo možné transparentně prověřit, zdali v období mezi konáním veřejných zasedání nebylo zabezpečení listin porušeno. [8]

Shrnutí

Z perspektivy advokátů a České advokátní komory (ČAK) lze tudíž tento nejnovější nález Ústavního soudu více než uvítat, neboť tímto svým rozhodnutím Ústavní soud jednoznačně postavil na jisto, že pravomoc soudce, který rozhoduje o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem písemností, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta dle ustanovení § 85b odst. 3 trestního řádu, rozhodně není bezmezná či neomezená. Naopak, soudce by měl velmi pečlivě zvážit s ohledem na celkové množství zajištěných listin, zdali je reálné o daném návrhu rozhodnout v průběhu jediného veřejného zasedání. A v případě, že toto objektivně není možné, je povinen tyto písemnosti zabezpečit takovým způsobem, aby se s nimi nikdo (tedy ani sám soudce) neměl příležitost v období mezi konáním veřejných zasedání seznámit nebo je poškodit či zničit.

Tento významný nález Ústavního soudu tak zcela jednoznačně opětovně zdůrazňuje fundamentální význam ochrany důvěrných informací, které jsou v přímé souvislosti s poskytováním právních služeb svěřeny advokátovi.

Mgr. Bc. Aneta Mikešková,
advokátní koncipientka

Langmeier & Co., advokátní kancelář s. r. o.
Na Bělidle 997/15
150 00 Praha 5

tel.: + 420 222 200 250
mob: + 420 731 160 036
e-mail: info@langmeier.cz

______________________________

[1] DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s.,2017, s. 776. Dále srov. II. ÚS 889/2013 a ÚS III. 3988/13.

[2] Tamtéž, s. 775-777.

[3] K tomuto se však již Ústavní soud rovněž vcelku nedávno vyjádřil ve svém nálezu ze dne 11. 06. 2019 sp. zn. II. ÚS 3533/18, v bodě 28, kde apeluje na příslušné soudy, aby vynaložily veškeré úsilí k zajištění přítomnosti advokáta, u kterého prohlídka proběhla, na veřejném zasedání, při kterém posuzují obsah konkrétních listin, ohledně nichž mají rozhodnout o nahrazení souhlasu zástupce komory, neboť se ho rozhodnutí o nahrazení souhlasu zástupce komory přímo dotýká. Srovnej rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. I ÚS 3905/14, bod 30.

[4] Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. 10. 2019, bod 4, 5.

[5] Tamtéž, bod 7-12.

[6] Tamtéž, bod 31, 32.

[7] Tamtéž, bod 33.

[8] Tamtéž, bod 36.