Seznamovací prodloužený víkend, případně setkání pro nezadané, je vynikající způsob, jak potkat nové tváře a třeba objevit i budoucího partnera či partnerku.
Kompletní zajištění ubytování a poctivého stravování po celou dobu víkendové akce.
Snídaně - připravujeme formou bohatých švédských stolů. Oběd - většinou řešíme chutnou polévkou přímo na chatě, případně si dopřejeme oběd v restauraci během naplánovaného výletu. Večeře - se skládá z grilovaných specialit a obložených talířů s čerstvou zeleninou, kvalitními sýry a vybranými uzeninami.
Během společných výletů a různých aktivit vznikají jedinečné zážitky, které si s sebou odvezete domů, a během víkendu zcela zapomenete na každodenní povinnosti a starosti, jde o skvělý únik z běžné reality.
Jedná se vlastně o rychlé seznámení, tedy rande naslepo. V průběhu jednoho večera máte šanci se seznámit s 10 až 15 ženami, případně muži. Tyto večery budou rozděleny dle věkových kategorií jednotlivých účastníků.
Užijeme si pohodový večer ve formě kvízu a lahodného piva, případně zarezervujeme několik drah na oblíbeném bowlingu.
V rámci dané lokality naplánujeme pěší výlet po zajímavých historických památkách, krásných rozhlednách, případně přírodních památkách v různých délkách trasy.
Jako ubytování jsme zvolili Zámeček v Hroubovicích, okres Chrudim. Máme zde za sebou už 2 povedené akce. Celková kapacita je 26 účastníků.
K dispozici je i bazén (pravděpodobně jen pro otužilé jedince po saunování), voňavá sauna a prostorná zahrada.
Wellness vila Červená Voda (okres Ústí nad Orlicí) - zde máme rovněž za sebou velmi úspěšnou akci z října. Jelikož se tato akce uskuteční již v květnu, očekáváme příznivé počasí, takže bude možné posedět i venku na zahradě.
Kapacita: 30 osob
Co mě na této akci čeká?
K dispozici je rozlehlá zahrada s příjemným posezením, wellness zóna s relaxačními lehátky, saunou a vířivkou, dále horolezecká stěna, venkovní ohniště s grilem, plně vybavená kuchyně a velká společenská místnost s televizí a kvalitním reproduktorem.
Máme také naplánované zajímavé výlety po okolí.
Předběžný termín konání bude srpen, případně září.
V ceně vstupenky je welcome drink v podobě Prosecca, případně Bohemia sektu, samozřejmě i v nealkoholické variantě. Během celého večera bude k dispozici i drobné občerstvení. Kapacita je vždy od 14 do 30 lidí, přičemž je rovnoměrně rozdělena na muže a ženy. Každý večer bude rozdělen dle věkové kategorie, například ženy 28-35 let a muži 30-38 let (tolerance +- 1-2 roky). V případě vzájemné shody vás budeme následující den kontaktovat.
Naše fotogalerie zachycuje jedinečné momenty z našich seznamovacích víkendů. Jsou to akce plné smíchu, nových kamarádství, a možná i budoucích lásek.
Rozhodla jsem se tímto článkem otevřít a podrobněji zpracovat téma seznamování a představit vám svůj osobní pohled na některé aspekty, které s tím souvisejí. Je to bezesporu nejobtížnější článek, jaký jsem kdy psala… Na úvod považuji za klíčové zdůraznit, že vše, co zde sdílím, jsou čistě mé subjektivní názory a osobní závěry. Vše vztahuji k sobě, ke své osobnosti a svým individuálním potřebám. Takto jsem to zažila a tímto způsobem to vnímám. :)
V polovině září jsem měla jedinečnou možnost strávit prodloužený víkend na akci pro nezadané. Jednoduše řečeno, vyrazíte s partou lidí, které jste nikdy předtím neviděli, na zajímavý výlet, během kterého se přirozeně bavíte a vzájemně se poznáváte. Přišlo mi to jako příjemná forma seznámení. Obecně, nejen s potenciálním protějškem opačného pohlaví, ale také jako skvělá možnost poznat nové a inspirativní lidi. Náš víkend se konal v malebném Moravském Krasu a součástí byl celodenní (sobotní) výlet na proslulou Macochu a do Punkevních jeskyní, včetně romantické projížďky po řece Punkvě v rámci prohlídky jeskyní. Zkrátka nádherná akce, které jsem zkrátka nemohla odolat.
Celá akce byla perfektně zorganizovaná, vše do detailu připraveno a nic nebylo ponecháno náhodě. Navíc jsme měli jako milé překvapení připravenou exkurzi do Kateřinské jeskyně. Bylo to opravdu úžasné.
Samotný začátek cesty byl tak trochu dobrodružný. Byla vytvořena speciální tabulka, kde se mohli účastníci akce domluvit na společné jízdě. Geniální nápad. Nějaký čas jsem tuto tabulku sledovala a přemýšlela, s kým bych se mohla spojit a cestu si tím usnadnit. Po menším dramatu, kdy jsem se rozhodla spolujízdu nakonec nevyužít a zakoupila jsem si jízdenku na vlak, přes zjištění, že to není nejlepší nápad, a tedy jsem ji zase zrušila, až po finální domluvě s Honzou z Prahy, jsem to nakonec vyhodnotila jako nejlepší možné rozhodnutí. Cesta nám příjemně ubíhala, jela s námi ještě jedna sympatická dívka - Jana - rovněž z Prahy, a bylo to skutečně fajn.
Po více než čtyřech hodinách jsme konečně dorazili na určené místo: Češkovice (nedaleko Blanska), chata s romantickým názvem Vyhlídka. Krásné místo s výhledem z pokoje na malebné jezírko a s přímým vstupem do zelené trávy.
Očekávám svou spolubydlící, která se tam nakonec jen krátce zastaví a rozhodne se přestěhovat k dívce, se kterou původně přijela. Výsledkem je, že mám celý víkend pokoj jen sama pro sebe. Super, přesně tohle jsem si přála. Seznamování s novými lidmi mě poměrně dost vyčerpává, a vzhledem k tomu, že mě čeká spousta času s úplně cizími lidmi a mým cílem je se s nimi seznámit a lépe je poznat, tedy věnovat tomu hodně energie, uvítám možnost být sama. Beru to jako dar, bonus a tak trochu zázrak. Mít pokoj jen pro sebe bylo mým velkým přáním, ale zdálo se mi to nereálné….:)
Postupně začali přijíždět další účastníci akce a ve 20 hodin byla naplánovaná večeře. Pro mě osobně to byla zkouška, zda jsem ve svém rozhodnutí být Ženou dostatečně silná a neuhnula jsem. Vzala jsem si s sebou jednu ze svých dlouhých sukní. Jsem ohnivá žena, elegantní dáma. V reálu asi spíše exot, ale to vůbec nevadí. :D Dává mi to smysl a cítím se v tom skvěle.
Nesměle vplouvám do jídelny a jsem ráda, že už tam sedí Honza s Janou. S radostí si k nim přisedám. Nenápadně pozoruji ostatní a seznamuji se s Nikolou. Pocity mám smíšené a cítím se trochu unavená.
Po večeři následuje společný seznamovací večer. Sedáme si do kruhu a každý se má krátce představit. Vládne uvolněná a přátelská atmosféra.
Celkem nás je tam 23 nebo 24 a stačilo mi pár okamžiků, abych si uvědomila, že tato akce z hlediska nalezení partnera nebude zrovna to pravé. :) Svým způsobem mě to uklidnilo. Žádný stres, prostě si jen popovídám a poznám nové lidi. Jaká bude realita následující den, jsem naštěstí ještě netušila…
Začala neformální zábava. Sesedli jsme se do menší skupinky a vytáhl se alkohol. Ve skutečnosti mi to připadalo, že dospělost se rovná konzumaci alkoholu. Tolik alkoholu, co se tam dovezlo! Já nevím. Preferuji kvalitně strávený čas, kdy si mohu s někým sednout, vzájemně si povídat a věnovat si pozornost a zájem. A klidně si u toho dám skleničku. Ale proč hned litr vína? Proč je vlastně alkohol pro navázání kvalitního vztahu tak důležitý…?
Po chvíli to vzdávám. Čas má pro mě velkou cenu, a i když jsou zde milí lidé, je tam hluk, špatně slyším, musíme se navzájem překřikovat a nepotřebuji si nutně povídat o všem a o ničem.
Následující den byla hlavní událost celého víkendu - výlet na Macochu a do Punkevních jeskyní. Moc jsem se těšila! Nikdy jsem tam nebyla a využít akce, kdy nemusím nikoho vést, hledat, kde co je, a vše organizovat, jako když cestuji s dětmi, bylo velmi osvobozující. Jednoduše jen poslouchat instrukce a jít. Ano, jít s lidmi, které jsem nikdy předtím neviděla. Setkání s nimi pro mě bylo jako setkání s jiným světem. Připomínám, že jsem byla na seznamovacím víkendu. :D
Chápu, že i pro muže může být těžké být odvážný, ale tady jsme byli všichni single a otevření novému seznámení, a já jako žena jednoduše očekávám hlavní iniciativu od muže. A čekala bych ještě dvě další věci:
Ale to jsem se pěkně mýlila nebo mám prostě jiné představy, kdo ví. Jeden příklad za všechny, abyste pochopili, na co narážím: Jeden mladík mě tam zaujal. Většinu výletu trávil s jednou dívkou nebo sám. Prakticky nejevil o nikoho jiného zájem. Zaznamenala jsem, že rád cestuje. To je skvělé téma k rozhovoru, bez ohledu na vzájemné sympatie. Jednu část cesty jsem se k němu aktivně přiblížila a navázala konverzaci. Kladla jsem mu otázky a on odpovídal pouze na ně, a to spíše stručně. Ani jednou se mě na nic nezeptal. Po chvíli jsem měla chuť mu to ulehčit, a tak jsem nadhodila: Minulý rok jsem také hodně cestovala. Logicky jsem čekala reakci: A kde jsi byla? Místo toho nastalo ticho. Totální nezájem. Náš rozhovor tím skončil a já se odpojila.
A tak to bylo s většinou mužů. Ptala jsem se, někdo se rozpovídal, byl více komunikativní, jiný prostě odpověděl na mé otázky a zpětně se mě nezeptal téměř nikdo.
A pokud s některými muži konverzace probíhala, tak pouze na povrchu, samé historky a vtípky. Jasně, i to je konverzace, ale… Skvělý společník byl Honza ze spolujízdy, ten se ptal a skutečně se zajímal. A to je rovněž důležité.
Honza je padesátiletý právník z České spořitelny. Skvělý chlap, bezdětný, pohledný a finančně zajištěný. A i když o sobě tvrdil, že je introvert, byl vtipný, měl skvělé hlášky, nejednou mě rozesmál a nebál se komunikovat s kýmkoliv. Aktivně hledá partnerku už poměrně dlouho. A já se ptám: proč, jak je to možné, co se to děje s dnešním světem? Jak to, že takový chlap jako Honza nemá partnerku? Jasně, spoustu věcí nevím a nevidím, ale Honza by byl skvělý partner pro mnoho dnešních žen, to je jisté.
Nebo Jana, 37 let. Je tak aktivní v hledání partnera, že za posledních 5 let absolvovala 300! rande přes online seznamky! 300! A ty historky, které vyprávěla…
Díky mému zájmu o druhé jsem si vyslechla spoustu příběhů, které mě obohatily. Způsob poznávání druhých na výletě je super.
Výlet byl nádherný a já byla šťastná, že jsem tam byla, viděla jsem Macochu, plula na lodičkách a pociťovala jsem velkou vděčnost. Poznala jsem nové lidi a měla jsem možnost nahlédnout do jejich života, myšlení a názorů. Velmi obohacující. Ale…
Ale zároveň jsem byla silně konfrontována sama se sebou, svými názory a svým světem. Miluji svou práci a online svět, ale tady jsem nejednou cítila opovržení (takže ty trávíš celé hodiny u počítače?) a nemožnost propojit se na té obyčejné lidské rovině. Tito lidé měli prostě svůj vlastní svět a svá přesvědčení.
Víte, co bych dělala dříve? Hledala bych chybu v sobě. Asi to dělám špatně, něco je se mnou špatně, jsem moc… jsem málo… Nehledám chybu v nikom. Ani v sobě, ani v těch lidech. Takhle to prostě je. Jen já si musím najít tu svou vlastní cestu.
Nemůžu ale popřít, že mě to celé vyčerpalo, a kdybych nebyla osobnostně na úrovni, na které jsem, rozsekal by mě tenhle víkend asi do konce života. :D Takhle jsem zjistila, že mám už docela pevné základy a i když je můj život, svět a názory úplně někde jinde, a i když jsem zjistila, že je nedokážu zcela svobodně a s lehkostí sdílet, za tím, jaká jsem a jak žiji, si prostě stojím.
Pro objektivnost je třeba říct, že i já jsem mohla těm lidem připadat divná. :D Nepila jsem alkohol, šla jsem brzy spát a sobotního večera u ohně jsem se vůbec nezúčastnila a vtipem a historkami jsem zrovna nehýřila.
Odjížděla jsem s myšlenkami na dnešní generaci mužů. Ti, které jsem měla možnost poznat, byli fajn, ale se vší úctou jsem viděla generaci mužů bez jasné vize, doslova děti, zraněných a bojácných. Až na vzácné výjimky, jako byl Honza. Třeba jeden 28letý mladý muž s nostalgickým tónem povídá: Já bych se jednou chtěl podívat do Vídně. WTF? Tak ať prostě vstane a zajede si tam! Vůbec jsem nevěděla, jak na to mám reagovat. :D
Odjížděla jsem s myšlenkami na svou generaci žen, kterých tam byla většina. Zakomplexovaných, zraněných, bojácných a nesamostatných nebo naopak silných a vědoucích, co chtějí, jako třeba Nikola.
A bylo mi z toho smutno. Muži i ženy tolik potřebují uzdravení. Potřebují si dopřát čas na zotavení se z předešlých vztahů a bolestí, ujasnit si své hodnoty a objevit své dary a poslání. Před očima jsem viděla některé své přátele, kteří mají nádherné vztahy. Vím, že to jde. I když je žena silná, úspěšná a sebevědomá, může mít po boku muže, který je skutečný muž a unese ji, a ona po jeho boku může být křehká a rozvíjet svou ženskost. Vzpomínala jsem na přátele, kteří jsou spolu 20, 25, 30 let a stále se milují.
Jenže dokud neobjevíme svou vlastní hodnotu a dokud dovolíme našemu životu řídit se strachem namísto důvěry, zůstaneme uvězněni v nefunkčních životních vzorcích, ze kterých nikdy nevznikne správný výsledek.
Odjížděla jsem s myšlenkami, kde v tom celém jsem já. Nevím. Jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, byla slova mé nejstarší dcery:
Mami, ty jsi úžasný člověk, máš zajímavý život (po tomhle víkendu si říkám, pro koho :D :D), ty jsi až moc dobrá, ty jsi vlastně komplikovaná, jsi jako mravenčí královna, ta vlastně není pro nikoho.
Víte, já se fakt snažila. A to přesto, že mě povrchní řeči vyčerpávají. A i když nejsem zrovna social person a small talk je moje noční můra, zvládla jsem X hovorů za den s úplně cizími lidmi. Nelituji vůbec toho, že jsem tam byla. Teď pomíjím výlet jako takový, to byla obrovská hodnota. Jsem ráda, že jsem se rozhoupala, opravdu jela a vyzkoušela si to. A doporučila bych to každému, jeďte a zkuste si to!
V jedné věci jsem si ale jasno udělala. Na další seznamovací víkend už nejedu. A aktuálně jsem si tím odřízla cestu, která mě jako příležitost k seznámení napadá. Ale zároveň už dávno vím, že život je cesta a kdo ví, co mě čeká za zatáčkou… :)
Ale jak píšu na začátku článku, tohle byl můj pohled na seznamovací víkend. Já nejsem úplně typický vzorek ženské populace a jsem přesvědčena, že pro určitý typ lidí je to doslova dokonalá platforma a způsob pro seznámení. Například pro lidi, kteří mají klidné zaměstnání, jsou bezdětní nebo mají děti po rozvodu jen občas, a mají tak spoustu volného času…
Ještě musím zmínit jednu věc, která mě hodně překvapila a rovněž hodně zaskočila. Některé reakce na Facebooku na to, že jedu na seznamovací víkend. Měla jsem z toho smíšené pocity. Velmi milý byl ten zájem a ty komplimenty, viděla jsem v tom všem obrovskou lásku a přátelství. To mě velmi těšilo a moc si toho vážím. Trochu jsem se vyrovnávala s tvrzením, že už jsem vyzrálá a na partnera připravená. To si netroufám říct ani já. :) Ale to je v pořádku, mám vysoké nároky a budu mít o sobě vždy určité pochybnosti, zda dokážu být skutečně dobrou partnerkou.
Co mě ale trochu zaskočilo, byla tvrzení, že z víkendu přijedu zadaná. Já vím, jak jsem psala před chvílí, vidím za tím lásku a přátelství a to, jak moc mi to přejete. To je moc milé. Ale to, že pojedu z víkendu zadaná jsem teda opravdu nečekala ani neočekávala. Reálně pár společných hodin s X lidmi přece nepovede k zadání?! Je fajn dávat si záměry a být v tom klidně odvážný, ale mnohdy právě představy velmi úzkých až kategorických výsledků vedou ve výsledku k totálnímu zablokování plynutí v životě, stejně jako třeba i v podnikání.
Je skvělé vytvářet příležitosti a nebát se do nich vstupovat, i když máme pocit, že nás přesahují. Je důležité zbavit se strachu a důvěřovat (sobě, druhým, cestě a životu). Ale je také důležité dovolit si opustit představy, nelpět na výsledku a nechtít mít věci vždy pod kontrolou.
Zkrátka netlačit vodu tam, kam bych chtěla, aby dotekla, ale místo toho do té vody skočit a dovolit jí, aby ona určila ten cíl, to kam dopluji.
Rovnováha mezi:
je umění. Umění, kterému se musíme stále učit. Je důležité naučit se udržovat rovnováhu v uvolnění se z břehu a kontroly, díky čemuž si neblokujeme to dobré, co nám má do života přijít, a je jedno, jestli to bude partner, úspěch nebo peníze. A zároveň se učit žít jako tvůrci, kteří nenechávají věci náhodě, ale přijímají svou zodpovědnost a to, kam dojdou nebo doplují. A to ze srdce přeji nám všem.
Ať jsme tvůrci s vizí, víme kam chceme dojít a kým chceme být, ale ať jsme také těmi odvážnými, kteří se nebojí skočit a důvěřovat, že i bez kontroly a jistot doplují tam, kam mají.
Zajímavou a plodnou diskuzi k tomuto článku můžete sledovat zde. Napište mi, co si o tom myslíte a jak to máte vy. :)
Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.
Potkali se na jednom z těch seznamovacích víkendů, které oba brali spíše jako recesi. Eva, věčná optimistka, která nevěřila na lásku na první pohled a Petr, cynik, který už dávno ztratil naději. Byli z úplně jiných světů, ale něco je k sobě neuvěřitelně táhlo.
Jejich první rozhovor byl plný škádlení a vtipných poznámek, ale postupně se začali otevírat jeden druhému. Zjistili, že mají spoustu společného, od záliby v starých filmech až po nenávist k rannímu vstávání. Každý večer trávili povídáním si až do rána, sdíleli sny a obavy.
Jedné chladné noci, když seděli u ohně a dívali se na hvězdy, Petr Evu políbil. Nebyl to vášnivý polibek, ale spíše něžný a plný něhy. Eva se usmála a uvědomila si, že Petr je muž, kterého celou dobu hledala. Cynik se proměnil v romantika a optimistka uvěřila na lásku.
O rok později se Eva a Petr vzali. Jejich svatba byla plná smíchu, tance a lásky. Ukázali všem, že láska si nevybírá, a že i v nečekaných místech se může zrodit něco krásného. Dnes žijí v malém domku na venkově, mají dvě děti a psa. Jsou důkazem toho, že láska existuje a že nikdy není pozdě ji najít.