Padesátka představuje pro jedince v životě významný mezník. Období, kdy jsme chytřejší, vyrovnanější a máme větší sebevědomí. Současně je život také komplikovanější. Jde o věk takzvané „sendvičové generace', kdy se mnozí z nás starají o své rodiče a současně ještě vychovávají své potomky. Mezi tím vším lavírujeme mezi pracovním poměrem, životními partnery a postupně i se zdravotními obtížemi.
Je to čas, kdy potřebujeme společníky a kamarády snad nejvíce, nicméně právě oni se často stávají tou první věcí, které se vzdáváme. Povědomí o sociálním začlenění (tedy pocit, že někam patříme) je pro každého člověka ohromně podstatné, ačkoli to vyžaduje úsilí. Můžeme být příliš unavení, než abychom udržovali propojení se stávajícími přáteli, anebo hledali nové kontakty.
Přátelské vztahy by podle odborníků měly představovat prioritu. Samotná evoluce nás naprogramovala na existenci ve skupinách, naše mozky a těla jsou nastavené pro kamarádství a benefity (výhody), které z toho pro jedince pramení. Avšak co dělat, když se dřívější kontakty zpřetrhaly, proměnily a my nevíme, jak získat nové?
„S postupujícím věkem máme méně možností k socializaci (společenskému vyžití),' sděluje psychoterapeutka Charlotte Fox Weberová, autorka publikace Řekni mi, po čem toužíš (Tell me what you want). Současně nabízí i praktické návody, jak se s tím vypořádat:
„Musíme si na přátelství vyhradit určitý časový úsek, i když se nám zdá, že pracovní a rodinné povinnosti zabírají veškerý náš časový prostor.'
Jestliže máte dojem, že máte lepší vztah s gaučem v obývacím pokoji než s ostatními lidmi, vdechněte svému životu znovu energii a najděte si nové kamarády.
Pro starší generace je vyhledávání lidí ve virtuálním prostoru nezvyklé. Ovšem internetové (virtuální) vztahy mohou být stejně posilující jako ty osobní. Nikdy není pozdě na to, abyste si našli nové přátele a spojení, začali předávat zkušenosti a budovat hodnotné vztahy v digitálním prostředí.
Přidejte se do uznávaných skupin a důvěřujte svému instinktu jako při osobním setkání. Pozor dávejte i na podvodníky a šejdíře, kterých je všude plno.
V dnešní době je snadnější než kdykoliv předtím objevit dávno ztracené poklady. Osoby, které se vám vzdálily a odcizily, jsou stále na dosah ruky. Zužitkujte společné zážitky a vzpomínky k opětovnému sblížení. Kontaktujte je, prostě se zeptejte, jak se jim daří, anebo jestli byste si nechtěli popovídat. Jestliže se neozvou, neberte si to příliš k srdci, možná nebyl vhodný okamžik.
Zkuste také své sousedy. Možná se potkáváte mnoho let a příliš o sobě nevíte. Začněte nenucenou konverzací, buďte přátelští, otevření a přístupní. Nabídněte jim pomoc a pokračujte. Budování vztahů chce čas i notnou dávku trpělivosti.
Vědci zjistili, že k utvoření skutečného kamarádství je nutné 34 hodin intenzivní interakce, která trvá minimálně tři hodiny na každém setkání po dobu šesti měsíců. S blízkými lidmi trávíme alespoň 200 hodin společně. Kde je tedy vzít?
Smiřte se s tím, že budete muset vynaložit úsilí na obnovení starých přátelství, anebo na rozvíjení nově se rodících vztahů prostřednictvím vašich koníčků či společných aktivit. Padesát procent osob se cítí lépe v zaměstnání, pokud vedle nich pracuje kolega, se kterým jsou kamarádi.
Přátelství je jako vztah - partnerský, nejvíce se k vám bude hodit ten člověk, který s vámi sdílí tytéž hodnoty, pohledy na život, zájmy, přesvědčení či zkušenosti. To může být prostřednictvím sportovních aktivit, turistických skupin, anebo v současnosti tak populárních klubů. Jestliže je něco, co jste si vždy přáli vyzkoušet - pusťte se do toho a přidejte se k dalším lidem.
Bavilo vás dříve plavání? Najděte si plaveckou komunitu. Věnujete se malování? Vyhledejte si kurzy, které zdokonalí vaše schopnosti a napomohou vám poznat nové lidi. Nemá smysl se ani přetvařovat a věnovat se něčemu, co vás od počátku nebaví. Podstatné je kvalitně trávit čas a vytvořit si vzájemné pouto.
Ať už z důvodu přestěhování do jiného města, anebo pocitu, že je třeba váš společenský život trochu oživit, navazování nových kamarádských vztahů v dospělosti může být dosti obtížné. Z jakého důvodu? Specialisté spatřují možný problém v tom, že jako dospělí jedinci postrádáme onu bezprostřednost a otevřenost, se kterou jsme si přátelské vazby budovali již v dětství. To jsme se neustále seznamovali s někým novým a navazování kamarádských vztahů jsme vnímali jako běžnou součást každodenního života.
Podstatnou roli v dospělosti sehrává rovněž nedostatek možností ke seznamování a také času, kterého máme pochopitelně méně než v dětském či pubertálním věku. Mimoto jsme starší, máme za sebou již určité zkušenosti - nechceme mít zlomené srdce kvůli falešným přátelům (jejichž podrazy bývají občas bolestnější než ty milostné) ani promarnit čas s někým, kdo nás nebude akceptovat takové, jací už jsme. Nicméně i přes to všechno nalézt nové přátele v dospělosti není naprosto nemožné. Jak tedy na to?
Podle psychiatričky Roxanny Namavar způsob, jakým nazíráme na svět, ovlivňuje celkový průběh našeho života. Pokud se vám budou v hlavě odehrávat pouze negativní scénáře, v nichž se vám nikdy nepovede navázat nová přátelství, bude pro vás tato aktivita dozajista obtížnější. Namavar doporučuje spolehnout se na zákon přitažlivosti. „Když se začneme zaměřovat na věci, které vlastníme a děláme s radostí, a zapojíme se způsobem navozujícím pozitivní pocity, snáze se potkáme s dalšími osobami, s nimiž se shodneme, a navážeme s nimi kontakt,' uvádí. Jste například zapálenými sportovci? Vydejte se sportovat - zapište se na crossfit, skupinové běhání anebo kurzy pilates! Je dosti pravděpodobné, že díky svému koníčku objevíte lidi se stejným zájmem, což představuje první krok k navázání komunikace i možného přátelství, které bude od samotného počátku propojovat stejná vášeň pro danou věc.
V prvé řadě se soustřeďte na novou aktivitu jako na něco, co děláte pro sebe - naučit se připravovat jídla, hovořit cizím jazykem, začít hrát golf nebo se stát členem čtenářského klubu. Nový okruh známých berte jako bonus, a noví přátelé vás neminou!
Navazování přátelského vztahu je záležitostí dvou lidí, a tudíž se nebojte být tím, kdo vyjde s nějakou aktivitou. Druhá osoba může totiž rovněž váhat a s oslovením otálet ze strachu z odmítnutí. Namavar tudíž radí vystoupit ze své komfortní zóny a nebát se udělat první krok. A jak začít? Upřímnou poklonou! Líbí se vám něčí oblečení anebo způsob, jakým provádí určitou činnost? Nemějte strach dotyčnou osobu pochválit a pootevřít tak pomyslné dveře k první interakci. Psycholožka Nicole Beurkens doplňuje: „Klíčem k úspěchu je být ochotný navázat spojení s lidmi, které neznáte. Pochopitelně to může být skličující, zejména pro lidi, kteří se stydí anebo prožívají určitou sociální úzkost, nicméně jisté riziko vede k odměně v podobě navázání nových vztahů.'
„Jsme naprogramováni tak, abychom se obávali odmítnutí, avšak žádné hodnotné spojení se neobejde bez zranitelnosti,' sděluje psycholožka Holly Richmond. Z tohoto důvodu je důležité mít dostatečně silné sebevědomí pro případ, že nové přátelství nebude fungovat. Neměli byste ale pociťovat potřebu se kvůli někomu zcela proměňovat anebo se bát být zcela sami sebou. Zapomeňte na hraní her, přetvářku a lži, které by z vás dělaly někoho, kým nejste, jen proto, abyste si za každou cenu našli a udrželi nové přátele. „Ne každý vás bude mít rád, avšak s přibývajícím věkem se současně smíříte s tím, že ne každý vás musí mít rád - tento pocit je nesmírně osvobozující,' dodává Richmond.
Akce, které jste v minulosti zamítali proto, abyste mohli sedět pohodlně u Netflixu po náročném dni v práci, je zapotřebí začít navštěvovat. Nemusíte ihned kývnout na veškeré společenské eventy, které se v daném měsíci konají, avšak si uvědomte, že doma u televize se s nikým novým neseznámíte.
Jestliže máte třeba chuť na uspořádání večírku, vyzvěte své známé, aby s sebou vzali někoho dalšího (nejlépe kamarády a ne partnery). To platí i pro grilování, pikniky, výlety i cestování. Nikdy nevíte, kteří z vašich přátel by si také mohli přát rozšířit svůj okruh kamarádů!
Potkala jsem ho v neobvyklé situaci - na kurzu přežití v divočině. Já, typická městská holka, jsem se tam ocitla spíše z rozmaru než z touhy po dobrodružství. On, Petr, byl instruktor, zkušený a tichý muž, který působil dojmem, že ho nic nezaskočí.
Zpočátku jsem ho vnímala jako autoritu, někoho, kdo ví lépe, jak přežít. Ale postupně, jak jsme se učili rozdělávat oheň, stavět přístřešky a hledat vodu, jsem začala objevovat i jeho jemnější stránku. Viděla jsem, jak se stará o ostatní účastníky kurzu, jak trpělivě vysvětluje a jak mu záleží na přírodě.
Jednoho večera, když jsme seděli u ohně a dívali se na hvězdy, jsme se začali bavit o našich životech. Zjistila jsem, že i on má své sny a obavy. V tu chvíli jsem si uvědomila, že k němu cítím něco víc než jen obdiv. Cítila jsem se s ním v bezpečí a v pohodě, jako bychom se znali odjakživa. Pod dojmem té romantické atmosféry jsem se k němu přitulila a dostala pusu. Naše srdce se spojily v jedno.
Po kurzu jsme se začali vídat i ve městě. Chodili jsme na večeře, do kina a na procházky. Brzy jsme se do sebe zamilovali a uvědomili si, že chceme být spolu napořád. A tak začala naše společná cesta, plná lásky, dobrodružství a vzájemné podpory.